Když jsem vyrazil na dva týdny na kole, nechtěl jsem každý den vysedávat nad telefonem a hledat, kde se najím, nakoupím nebo přespím. Samotné hledání není problém. Horší je zjistit, jestli je vybraný obchod opravdu přede mnou, leží na trase a nemusím kvůli němu zajíždět někam stranou. Člověk pořád přepíná mezi mapou, vyhledáváním a navigací. Místo aby se rozhlížel kolem sebe, kouká do displeje.
Napadlo mě, jestli bych tohle nemohl přenechat AI. Představoval jsem si rozhovor: „Jsem tady. Za dvě hodiny bych se chtěl najíst. Co je přede mnou?“ Nebo „Ještě padesát kilometrů a chtěl bych někde pověsit hamaku.“
Před cestou kolem Baltu jsem si proto připravil vlastní projekt v ChatGPT. A po návratu mi přijde, že to byl jeden z nejlepších nápadů celé výpravy. Kromě té blázniviny se na cestu vydat! Samozřejmě.
Jsem tady. Co je přede mnou?
Trasu ze Szczecinu do Tallinnu jsem si nakreslil sám v Mapy.com. Měla zhruba 2 300 kilometrů a vedla přes Polsko, Litvu, Lotyšsko a Estonsko. Nechtěl jsem mít pevně určené denní etapy. Jestli večer pověsím hamaku po sto čtyřiceti, nebo až po sto sedmdesáti kilometrech, jsem chtěl rozhodnout podle situace.
Do projektu v ChatGPT jsem vložil svou trasu v GPX a další podklady. V instrukcích jsem popsal způsob cestování a pravidla pro spaní. Společně jsme nastavili hlavně to, aby hledal místa přede mnou po trase, nikoli v kruhu kolem aktuální polohy. Když řeknu „za padesát kilometrů“, myslím padesát kilometrů jízdy po trase, ne vzdušnou čarou. A nechci kvůli obědu deset kilometrů zajížďku.
Svou aktuální polohu jsem mohl sdělit třemi způsoby:
- pomocí GPS souřadnic,
- pomocí názvu vesnice nebo
- pomocí údaje odečteného z cyklonavigace Garmin.
AI mi trasu dlouhou 2 300 km rozdělila na osm segmentů a vytvořili jsme poziční index po 500 metrech. Díky tomu jsem mohl nadiktovat třeba „Čtvrtý segment, patnáctý kilometr“, což jsem odečetl z cyklonavigace na řídítkách, a projekt si spočítal, kde se nacházím. Nejjistější bylo vložit aktuální GPS souřadnice, ale to se během jízdy na kole nedělá úplně snadno.
Podobně mi ChatGPT připravil i 56 vytipovaných míst kolem trasy – možné noclehy, obchody, přírodní a historické zajímavosti. Vytvořil z nich GPX soubor, který jsem mohl rovnou naimportovat do Mapy.com. Nemusel jsem všechna ta místa do mapy jednotlivě naklikávat.
Ráno jsem vždycky založil nový chat pro daný den. Během jízdy jsem se pak ptal, kde asi budu kolem oběda, co zajímavého mě čeká během dalších padesáti kilometrů nebo jestli je lepší nakoupit jídlo na večer už teď. Nemusel jsem pokaždé rozbalovat mapu a sám všechno hledat.
Jeden klik a Mapy.com
Během prvního nebo druhého dne se ukázalo, že samotný název doporučeného místa nestačí. ChatGPT mi našel restauraci, já zkopíroval její název do Mapy.com — a nic. Někdy se polský název lišil, někdy ho AI trochu počeštila a mapa ho nenašla.
Tak mě napadlo, proč mi rovnou neposílá odkaz, který otevře navigaci přímo k vybranému místu. Projekt si sám našel způsob, jak takové odkazy sestavovat, a začalo to fungovat. Klepnul jsem v odpovědi na odkaz, otevřely se Mapy.com, viděl jsem navrženou cestu a mohl se rozhodnout, jestli mi zajížďka stojí za to.
Tohle bylo úplně výborný! Na řídítkách jsem měl Garmin s původní trasou a na tu jsem v zásadě nesahal. Telefon jsem vozil v malé brašně na horní trubce. Když jsem chtěl někam odbočit, otevřel jsem odkaz v telefonu. Po návratu na hlavní trasu jsem zase pokračoval podle Garminu.
Nemusel jsem kvůli každému obědu nebo zajímavosti překopávat navigaci. A telefon mohl většinu času zůstat v brašně.
Oběd, kafe a cestovní deník
Nejčastěji jsme řešili jídlo. Třeba kde bude otevřeno nebo jestli mám nakoupit před dalším dlouhým úsekem. A měl jsem jednu podmínku: raději malý obchod než supermarket. Naložené kolo se mi nechce zamykat před supermarketem a pak ho mít dlouho z dohledu. V malém krámku nakoupím rychleji a na kolo vidím pořád.
ChatGPT mi ale pomáhal i s místy, kterými jsem projížděl. Ve Fromborku mi doporučil kavárnu ve staré vodárenské věži, kde jsem si nakonec dal kafe. V Gdyni mi našel cykloobchod skoro bez zajížďky, když jsem potřeboval náhradní duši. Občas přeložil nápis nebo pomohl s polštinou, litevštinou, lotyštinou i estonštinou. A podle fotek jídelních lístků radil, co si mám dát k jídlu.
ChatGPT jsem zároveň používal jako cestovní deník a záznamník zajímavých momentů. Třikrát nebo čtyřikrát za den jsem do denního chatu diktoval. Kudy jsem jel, co jsem viděl, co mě překvapilo a jaké jsem z toho všeho měl dojmy. Nemusel jsem se na nic ptát. Nadiktoval jsem pár vět, schoval telefon a pokračoval dál.
Po návratu se ukázalo, že se to moc hodí. Když jsem připravoval cestopis, měl jsem kromě fotek a statistik i svoje poznámky zaznamenané přímo během cesty. Nejen o tom, kde jsem byl, ale i jak jsem to tehdy vnímal. A nemusel jsem po celém dni na kole ještě večer sedět nad deníkem a snažit se všechno sepsat.
Powerbanka, která za to nemohla
V Litvě mi přestal telefon dobíjet z powerbanky. Myslel jsem, že navlhla a odešla, a baterie v telefonu už neměla moc procent. Ve zprávě pro ChatGPT jsem při sdílení dopolední jízdy jen tak mimochodem zmínil, že mi to nějak nedobíjí. Odeslal jsem ji, ale na odpověď jsem nečekal. Schoval jsem telefon do brašny a jel dál.
Asi za deset minut mi na hodinkách píplo upozornění na odpověď k téhle zprávě. Nechal jsem si ji přečíst a docela jsem koukal. Přibližně padesát kilometrů přede mnou leželo město Šilutė a ChatGPT mi v něm našel dvě prodejny elektroniky.
U první dohledal litevský e-shop s podobnou powerbankou (projekt totiž obsahoval i popis základního vybavení), která měla být podle webu skladem přímo na tamní pobočce. U druhé našel asi měsíc starý facebookový příspěvek s nabídkou podobného výrobku. Proto doporučil nejdřív první obchod. Překvapilo mě hlavně to, že jsem o hledání obchodu výslovně nežádal. ChatGPT ho zahrnul do odpovědi na mou zprávu podle poslední polohy, kterou ode mě znal, a zmínky o problému s nabíjením.
Cestou mi v potravinách naštěstí půjčili kabel a nabíječku, takže jsem telefon nouzově dobil. V Šilutė jsme pak s prodavačem v první doporučené prodejně zjistili, že powerbanka je úplně v pořádku. Odešel kabel. Koupil jsem nový USB-C kabel Power Delivery 100 W a bylo vyřešeno.
Sám bych si samozřejmě nějak poradil. Jen bych musel zastavit, hledat obchody, překládat litevské stránky a zjišťovat, co kde mají. Takhle jsem mohl dál šlapat s jasným cílem.
Dva kilometry od Kaliningradu
Kousek od hranice s Kaliningradskou oblastí jsem zase řešil spaní. Nechtěl jsem se někde schovávat načerno v lese a zbytečně si přidělávat starosti s pohraničníky. ChatGPT mi na litevských stránkách pomohl najít oficiální místo na spaní. Byl tam dřevěný přístřešek, pod kterým se mi podařilo pověsit hamaku. Zrovna v téhle lokalitě jsem fakt chtěl spát legálně…
Asi dvacet minut po příjezdu se objevil pohraničník. Zkontroloval občanku, zeptal se, odkud a kam jedu, a popřál mi dobrou noc. Úplně normální, příjemné setkání. A mně se ten večer hodilo, že jsem nemusel dlouho pátrat po místě na spaní.
Když se ChatGPT spletl
Samozřejmě to nebylo bez chyb. Jednou mi AI připravila GPX s přímými spojnicemi mezi body, což bylo pro cyklistickou navigaci nepoužitelné. Jindy špatně umístila průjezdní bod a Mapy.com mě chtěly vést oklikou.
V Lotyšsku jsem dojel ke kempu, kde podle dostupných informací ještě mělo být otevřeno, ale nikdo tam nebyl. A když jsem chtěl jinou možnost, ChatGPT mi doporučil kemp někde zpět na trase. Přitom měl výslovně napsané, aby mě neposílal zpátky. Tak jsem mu to připomněl a hledali jsme dál. A našli.
Nepoužíval jsem AI jako neomylného průvodce. Když mi nabídla cestu, podíval jsem se do mapy. Když doporučila nocleh, rozhodl jsem se až na místě.
Míň telefonu, víc cesty
Na cestě kolem Baltu jsem nakonec ujel 2 204 kilometrů. Trasu jsem si naplánoval sám, další tipy jsem dostal i od Rafała z Lesoviku. ChatGPT mi ušetřil část hledání hospod, obchodů a noclehů. O každé odbočce jsem ale rozhodoval já.
AI za mě neujela ani metr. Ale pomohla mi užít si cestu víc.
Vzal jsem si na cestu umělou inteligenci a paradoxně jsem díky ní trávil méně času na telefonu. Když jsem potřeboval pomoc, zeptal jsem se. Jinak zůstal telefon v brašně a já se mohl rozhlížet kolem sebe.
Co jsem měl v projektu připravené
Pro někoho, kdo by chtěl zkusit něco podobného, přidávám stručný přehled. Není to návod — za pár měsíců se možná budou podobné věci dělat úplně jinak.
- GPX hlavní trasy – aby projekt věděl, kudy chci jet.
- Osm navigačních segmentů a poziční index po 500 metrech – díky nim jsem mohl polohu hlásit jednoduše podle Garminu.
- 56 vytipovaných bodů – možné noclehy, zásobování a zajímavosti po cestě, ne seznam skutečně navštívených míst.
- Pravidla spaní ve čtyřech zemích – abych nemusel pokaždé znovu řešit, kde se smí nocovat.
- Vlastní instrukce projektu – hledat přede mnou po trase, pokud možno bez zajížděk, upřednostňovat menší obchody a zohledňovat, jak cestuji.
Restaurace ani cykloobchody jsem dopředu nepřipravoval. Ty ChatGPT hledal, až když jsem je potřeboval. Příště bych do projektu už před odjezdem přidal návod, jak vytvářet odkazy do Mapy.com. Užitečné by mohlo být i propojení s polskou lesnickou aplikací mBDL, pokud to umožňuje.