Astronomické jaro sice neznamená konec zimy, ale přesto si dovolím už všechny příští jízdy považovat za jarní (i kdyby mrzlo, jako poslední týden každou noc), a tedy stručně rekapitulovat mou cyklistickou zimu.
Už minulou zimu jsem doladil potřebnou výbavu a od listopadu do konce února jsem ujel 1 363 km a nastoupal skoro 15 km. A překvapivě velká část z toho nebylo „ježdění kolem“, ale obyčejné přesuny: vlak – Praha – domů.
Zimní jízdy u mě vznikají dvěma způsoby. Buď je víkend a jedu se „normálně“ projet, nebo je pracovní den a potřebuju se dostat z bodu A do bodu B bez auta. Ráno na vlak, odpoledne z Prahy zpátky: někdy rovnou domů, jindy ještě přes rodiče na kafe a štrůdl. A protože je v zimě tma skoro pořád, promění se i obyčejná cesta domů v malou výpravu. Bývá to výprava se vším všudy.
👉 Tma
V zimě je tma pokaždé, když někam jedu. Ráno na vlak i odpoledne z Prahy. A v mém případě taky samota na lesních cestách uprostřed Brd, protože tudy vede moje oblíbená cesta z domu a domů. Letos jsem jel touhle cestou v absolutní tmě kolem Padrťských rybníků asi 6× a pokaždé to bylo nádherný. Divoká prasata na cestě bych ani nespočítal a jelenů i srnek bylo taky dost.
Pokud má cyklista dobré světlo a trochu kuráže, tma ho nemůže zastavit. Nakonec je odměněn absolutní samotou a tichem. Meditativní…
Štěrk křupe do rytmu. Z vousů mi kape voda na kolena nebo se z nich ulamují drobné rampouchy. Dech se prohlubuje se stoupáním do kopců. Zvuk zipu, který je na bundě pod kopcem potřeba rozepnout a před sjezdem zase zapnout. Horký jahodový čaj od Anežky. Hlavně nezastavuj, nebo zmrzneš. Tma je kámoš.
👉 Sníh a led
Letos nebylo moc sněhu. Napadlo několikrát pár centimetrů a střídavě to odtávalo. Užil jsem si na svojí činelce čtyři parádní jízdy v prašanu a mrazu, předjížděl běžkaře a padal do závějí ve sjezdech.
Když to v údolích kolem nás všechno roztálo, vyrazil jsem na několik inspekčních cest do tajícího ledového království v kopcích nad námi. Prokluzoval ve stoupáních a bruslil dolů z kopců, nebo kolo vedl, protože to jinak nešlo. Jedinečná škola jízdy a rovnováhy. Bláto až na helmě, jak jinak!
👉 Mlha
Ta bílá věc, co se válí v údolích nebo sedí na vršku kopců, je pěkná potvora. Proč? Mlha je stav, kdy máš pocit, že neprší — ale po pěti kilometrech jsi stejně úplně mokrej. Rozdíl je jen v tom, že v mlze si to dlouho nechceš přiznat. Mlha za chvíli dovede zimu až do ventilku…
👉 Hvězdy
Kromě tmy, sněhu, ledu a mlhy (ty umí být nepříjemné zvlášť, natož dohromady) jsou na zimní cyklistice i věci vzbuzující čistou radost. Hvězdy jsou jedny z nich. Mají ale nevýhody:
- vyskytují se jenom v noci
- a při vyjasnění.
Takže za tmy a větší zimy. Fakt supr! Osvětlená krajina hvězdami a měsícem, který hvězdy často doprovází, je ale vítanou vzpruhou pro každého rozjímajícího poutníka na pokraji sil. Jedouce na vrzajícím kole.
👉 Hovězí přídavek
Zde bych si dovolil vzpomenout na dva nedávné zážitky, vzniknuvší jako ryzí hovězí nápad:
- „Dojedu na kole do Prahy a protože musím být ráno v kanceláři brzy, vyjedu už ve středu večer — i když prší a nepřestane.“ Byla z toho parádní noční jízda s vodou v botách, které uschly až druhý den odpoledne.
- „Jdu s klukama do hospody v Praze a pak dojedu domů na kole, i když bude v noci mrznout.“ Z čehož se stala fyzicky nejnáročnější jízda, kterou jsem absolvoval — kvůli nahromaděné únavě, vzdálenosti 100 km, a teplotám pod bodem mrazu. Dojel jsem domů v 5 ráno! Příště jedu zas.
Miluju to!