Když jsme se na konec Brd, jak tomu tady říkáme, před téměř pěti lety přestěhovali, tak jsem si úplně nemyslel, že se na svoje stárnoucí kolena pustím s takovou vervou do cyklistiky. Když o tom zpětně přemýšlím, tak mne k tomu přimělo několik věcí:

1. naše děti jsou často nemocné a je potřeba si někde vyčistit hlavu,
2. moje žena dobře vaří a peče
3. a během pandemie COVIDu jsem přestal tak často jezdit do Prahy za klienty, to se podepsalo na mém ozdobném prstenci.

Začal jsem se tedy rozhlížet po nějaké vhodné aktivitě a celkem logicky jsem zamítl běh, jako příliš pomalou aktivitu, díky které se ani nemusíte dostat na doslech od domu, a zvolil kolo, i když jsem na něm od dětství seděl jenom zřídka. Jako kluk jsem jezdil na kole z naší vesnice do vedlejšího města do školy. Trasa vedla příhodně kolem Berounky a dalo se na ní zažít hodně dobrodružství, hlavně při setkání s mámou, když jsem zabahněný konečně dorazil domů. Ale naučil jsem se celkem jezdit a co se nezapomíná? Ano! Jízda na kole! Po 40 letech?! Tak schválně…

Musím si pořídit kolo, rozhodl jsme se. Jenže jaké?! Okolní lesnatá a kopcovitá krajina, svádí k pořízení horského kola, ale já jsem se nakonec rozhodl pro tzv. gravel, což je kompromis mezi silničním kolem a kolem se širšími plášti, které může docela obstojně a rychle jet i po šotolině a rozbité asfaltce. Jenom to trochu drncá. No, nebudu vás napínat, je to asi rok, co jezdím pravidelně. Moji počáteční bolest nohou a zadku jsem už zažehnal a v sedle jsem si jistější a jistější.

Během zimy jsem zjistil, že vyjet si takhle od nás do kopce až Nad Maráskem po zasněžené cestě je fakt pohoda, ale že dolů je to horší a zmrzlý sníh směrem dolů víc klouže. Odnesl jsem to jen čtyřmi pády, ale za pár dní jsem byl zase na cestě někam jinam. Jízda v −8 °C trochu bolí, hlavně ve sjezdech to dost zebe, ale je to velký zážitek! Postupně jsem si začal víc a víc troufat a z malých 20 km okruhů jsem to postupně vytáhl i nad 100 km, ale nejraději mám pohodovou jízdu kolem 40—50 kilometrů, to se dá zvládnout za nějaké 3—4 hodiny čistého času i s obědem. Kromě toho pocházím ze Třebaně u Karlštejna, a tak se mi už několikrát hodilo cestovat za rodiči na kole. Je to lehce přes 70 km a skoro polovina vede lesem, tam to jede z kopce, zpět je to do kopce a dost to bolí. Vždycky je to parádní jízda.

Díky tomu jsem zjistil, že mohu spojit ranní cestu na vlak do Rokycan s občasnou cestou za prací do Prahy s tím, že na zpáteční cestě můžu vystoupit můžu už v Kařezu a zpět jet skrz Brdy kolem Padrťských rybníků. Během jednoho dne tak ujedu skoro 60 kilometrů a spojím to s cestou za prací. Zkrátka používám po roce kolo jako dopravní prostředek a zapojuji do toho i našeho syna. Dcera se už nemůže dočkat až víc poporoste, aby mohla jet do Poříčí na zmrzlinu s námi.

Co mi to všechno dalo a co si z toho vzít? Nabral jsem svaly a shodil většinu tukové ozdoby, dokázal jsem si, že i v pokročilém věku nejsem ještě úplně na odpis, ale hlavně jsem viděl za poslední rok tolik míst, že bych to pěšky nestihl a autem se na ně často dostat nedá. Je tu krásně!

Tento text vznikl pro druhé číslo obnoveného Novomitrovického Zpravodaje a proto jsem k němu připojil „Poznámku na závěr“ pro sousedy, co to budou číst.

Poznámka na závěr: proč tohle vlastně píšu? Přišlo by mi totiž škoda, kdyby se Zpravodaj stal pouhým reportingem z jednání zastupitelstva (jehož jsem také členem, uvádím pro pořádek); seznamem katastrof, které řešili naši či okolní hasiči; problematikou čističek odpadních vod, protože jinak se u nás nic zajímavého neděje (to je samozřejmě dobře!). Pokusil jsem se proto přispět svojí troškou do filmu osobním příběhem na jiné téma a doufám, že se někdo další přidá. Jen doufám, že tady z toho neuděláme cyklistický magazín!

PS: kdyby chtěl někdo vyrazit na společnou vyjížďku (švih, jak se tomu moderně říká), tak prosím pište na ahoj@jirkachomat.cz. Případně mne sledujte na Twitteru, kde o cyklovýpravách píšu s hashtagem #KolemBrd.

Bonus pro další pumpičkáře

Do tištěného Zpravodaje se samozřejmě nedají dávat interaktivní mapy, ale sem ano! Tak tedy sdílím několik oblíbených tras kolem Brd.

Vzhůru na cestu!